PORTRÉT

Čas letí, vzpomínky a paměť se pomalu stírá a vymazává, a průřezem generací je to ještě horší, jde to tak daleko, až některé důležité informace a vzpomínky nenávratně zmizí. Bohužel se toto týká nejenom zážitků, ale i našich předků, příbuzných i rodinných příslušníků. Fotografie jsou založeny v albech, skříních a šuplících, a někdy jsou buď ztraceny, zničeny, nebo nebyly ani nikdy pořízeny. S touto myšlenkou jsem se rozhodl, že vytvořím sérii portrétů celé naší rodiny a předků, kam až dosáhnu, a to včetně stávající rodiny v jejich postupném stárnutí. Základní premisou tohoto záměru je přesvědčení, že portrét svého předka nikdo z rodiny v žádném pokolení nevyhodí, tedy pokud to není vyložený dement, a tím může dílo přežít stovky let, nebo pokud rod nevymře. Ve fotografických předlohách jsem dosáhl nejdále na moje praprarodiče. Shánění podkladů nebylo v některých případech vůbec jednoduché, například u dědečka z otcovy strany se dochovala pouze jediná, a to ještě skupinová fotografie.

Alice Bochňáková

2021, olej na plátně, ?? x ?? cm

Portrét manželky Alice k jejím padesátinám …

Autoportrét s rybičkou k šedesátinám

2019, olej na plátně, ?? x ?? cm

Moje nejoblíbenější čepička, kterou nosím již mnoho let vždy celé jaro a podzim jinak viz AUTOR

Alžběta Bochňáková

2018, olej na plátně, 50 x 70 cm

Nejmladší dcera autora obrazu …

Miroslava Bochňáková (Kamenný Újezd 26.5.1930 – )

2023, olej na plátně, 50 x 70 cm

Máma autora portrétu. Narodila se jako jediná dcera Františka a Růženy Moulisových v Kamenném Újezdu u Rokycan v západních Čechách. Jméno jí dal strýc Bohuslav které si vybral ze svého oblíbeného románu červené knihovny. Rodiče pocházející ze skromných poměrů si přáli, aby se dcera provdala za syna místního velkého sedláka. Po 2. sv. válce 1945 začala studovat rodinnou školu tkzv. „Rodinku“ kterou komunisté po roce zavřeli jako buržoazní výchovu a Miroslava nastoupila do Textilní školy v Aši. Po dvou letech studia odešla na tkzv. umístěnku do textilky v Písku. Následně se vrátila domů a dalších sedm let pracovala jako účetní ve slévárnách v Hrádku u Rokycan. V kolektivu byla velmi oblíbená, jezdila při CO (civilní obrana) se sanitou a na motorce, hrála divadlo, chodila do Sokola, aktivně lyžovala. 1952 se seznámila se studentem Bohumilem (otec autora portrétu) z Leningradu na rekreaci na Máchovo jezeře, za kterého se po třech letech provdala. Měli spolu tři děti (Irenku, zemřela v roce na zánět mozkových blan, a syny Miroslava a Bohumila (autor obrazu)). Dále textilní vzdělání využívala v domácnosti pletením na švýcarském stroji a současně se starala o dům v Kamenném Újezdu, a doprovázela manžela na jeho zahraničních misích. Ráda malovala se svými syny, čímž pravděpodobně založila zárodek jejich dalšího uměleckého směřování. Po skonu manžela v 85 letech objevila počítačový svět, pořídila si několik PC na kterých paří hry, zabíjí Zombíky, poslouchá romány a luští křížovky až do dnešních 95 let …..

Ing. Bohumil Bochňák (Ostrava 1928 – Praha 2015)

2023, olej na plátně, 50 x 70 cm

Otec autora portrétu. Narodil se v havířské rodině v Moravské Ostravě jako nejmladší a jediný syn ze čtyř dětí. Sestry Aloisie (vyučená řeznice), Ludmila (zaměstnaná v Baťových závodech), Marie (skladnice na šachtě). Otec Jan horník, zemřel opuštěn v hornické kolonii (hornickém ghettu). Matka Aloisie negramotná v domácnosti. V dětství s ním sfáral jeho strýc Joséfek, také horník na ukázku šachty se slovy: „Když se nebudeš učit, tak tady budeš celý život pracovat …“ Pravděpodobně tato návštěva dolu Bohouška tak vyděsila, že změnila jeho další život. Po absolvování obecné školy se vyučil elektrikářem v soukromé firmě u Petržílky, kde studium bylo založeno především na praktických dovednostech. Po roce 1948 jako mladý revoluční svazák dělnického původu byl vybrán do dělnické přípravky pro studium v zahraničí. Po roce v přípravce jej přijali na ČVÚT v Praze, a jako vynikajícího studenta opět po roce vyslali na studium do Sovětského svazu. Zde pokračoval ve studiu na dopravní fakultě. Ještě při studiu v Leningradu se seznámil a oženil s Miroslavou Moulisovou, se kterou měl později tři děti (Irenku, zemřela v roce na zánět mozkových blan, a syny Miroslava a Bohumila (autor obrazu)). Po návratu ze studia vedl vlastní úspěšný projekt zabezpečovacího autobloku na železniční trati Praha – Plzeň – Cheb. Stal se odborníkem na železniční zabezpečovací techniku, pracoval postupně na ministerstvech vědy a techniky, rozvoje a průmyslu. Později vyslán jako diplomat v pozici rady vyslance do RVHP v Moskvě, kde strávil s rodinou sedm let. Po návratu až do důchodu pracoval v pozici generálního ředitele AŽD (Automatizace železniční dopravy a.s.). Souběžně externě přednášel na ČVUT a Vysoké škole dopravní v Žilině. Dožil se vysokého věku 87 let. Zemřel v kruhu milující rodiny.

Akad.arch. Miroslav Bochňák

2023, olej na plátně, 50 x 70 cm

Bratr autora obrazu …

Růžena Moulisová (Vísky 1905 – Kamenný Újezd u Rokycan 1977)

2023, olej na plátně, 50 x 70 cm

Babička autora obrazu ze strany matky narozená ve Vískách v hostinci. Dětství prožila v Kamenném Újezdu, školu v Rokycanech. Služebná u židů v Plzni, děvečka na statku ve Starém Plzenci, následně děvečka ve Starém Smolívci. Neplnoletá, s dokoupením let provdaná v 17 za Františka. V Kamenném Újezdu postavili vlastní dům, kde vychovali jednu dceru Miroslavu (matka autora obrazu). Později pracovala jako dělnice v Železárnách Hrádek v laboratoři. Nesmírně aktivní a pracovitá žena, která nevydržela chvíli bez práce. Zemřela doma za účasti manžela a vnuka Bohouše (autor obrazu) v jednasedmdesáti letech na rakovinu.

František Moulis (Starý Smolivec 1901 – Moskva 1978)

2022, olej na plátně, 50 x 70 cm

Dědeček autora portrétu ze strany matky. Otec hajný, matka se starala o domácnost. František měl pět sourozenců: Václav nejstarší, vyučen tesařem, Josef, prvorepublikový strážmistr, František a Jan se vyučili na zedníka a sestra Marie se starala o hospodářství. Ve 22 letech odešel ze Smolivce do Kamenného Újezdu za vyvolenou Růženkou. V Kamenném Újezdě po svatbě postavil chalupu, kde se narodila jejich jediná dcera Miroslava. František přežil dvě světové války. Byl vynikajícím vyhledávaným zedníkem s titulem „Bílý zedník“ vystavěl v železárnách Bílá cerkev tři Martinské pece z bílých cihel, v Kamenném Újezdu postavil většinu chalup. Byl nesmírně pracovitý hospodář, choval býky, husy, králíky, slepice, holuby, ovce, krávu, zahradničil, pracoval v lese i v pokročilém důchodu. Byl vážený, oblíbený, mlčenlivý, nekonfliktní. Svojí ženu hluboce miloval a po její smrti zármutkem odešel za ní. Zemřel v Moskvě, kam následoval dceru a zetě pracujícího v diplomatických službách.

Jan Bochňák (1892 – Ostrava 1967)

2023, olej na plátně, 50 x 70 cm

Dědeček autora portrétu ze strany otce. Pochází ze Slezské Ostravy, která tehdy byla součástí Polska z rodiny vlastnící zemědělské hospodářství. Celý život pracoval jako horník (havíř) v ostravských dolech. Když na něj matka mladé Aloisie narafičila lest a zamkla jej po obědě s dcerou v ložnici byl donucen ke sňatku. S Aloisií měl čtyři děti: Aloisii zvanou Lola (vyučená řeznice), Ludmilu (zaměstnaná v Baťových závodech), Marii (skladnice na dole) a Bohumila (pozdějšího diplomata RVHP, otce autora obrazu). Kromě toho, že byl Jan velmi pracovitý horník, byl i velmi podnikavý a pro rodinu zřídil prodejní stánek jako přivýdělek. Dcery mu však v obchodě kradly, tak podnik zkrachoval. Namísto stánku pořídil Jan mandl na žehlení prádla. Přesto se rodina do podnikání nezapojila a podnik nevydělával. V dospělosti dětí Jana rodina opustila a ponechala svému osudu v hornické kolonii. Jan přišel o nohu v důsledku gangrény, starala se o něj sousedka. Zemřel osamocen v hornické kolonii.

Bochňáková Aloisie (Radvanice 27.5.1899 – Ostrava 1. 12.1.1972)

2022, olej na plátně, 50 x 70 cm

Babička autora obrazu ze strany otce. Matka Aloisie pocházela z Užgorodu na Zakarpatské Rusi která se provdala do Ostravy. S manželem měla dceru Aloisii (babičku autora obrazu). Následně se rozvedla a opět se provdala za polského horníka jménem Polák s nímž měla další dvě děti. Matka se obávala, že nejstarší dceru Aloisii neprovdá, proto když Aloisii bylo 18 let, pozvala zcela neznámého horníka (Jana Bochňáka, původem z polské Slezské Ostravy) na oběd a po jídle jej zamkla s dcerou v ložnici ve snaze jí provdat. To se podařilo. Aloisie se za horníka provdala a měla s ním čtyři děti: Aloisii zvanou Lola (vyučená řeznice), Ludmilu (zaměstnaná v Baťových závodech), Marii (skladnice na dole) a Bohumila (pozdějšího diplomata RVHP, otce autora obrazu). Žila s manželem a dětmi v hornické kolonii. V dospělosti dětí opustila manžela a zůstala s dětmi. Negramotná, celý život v domácnosti.

Marie Krátká (Měrčín 1878 – Kamenný Újezd u Rokycan 1961)
2022, olej na plátně, 50 x 70 cm

Prababička autora obrazu ze strany matky. Narozená v Měrčíně u Blatné provdaná za Václava Krátkého do Vísek. Hostinská, pracovitá hospodyně, uměla vynikající sladké pečivo, oblíbená ve vsi. S manželem Václavem měla devět dětí – Václav (zemřel mladý na úraz v železárnách), Jaroslav (zedník) Marie (služebná u Auerspergů na zámku Zelená hora ), Josef (voják z povolání), Růžena (děvečka na statku ve Starém Smolivci, babička autora), Oldřich (krejčí), Bohuslav (zámečník), a dvojčata (zemřeli po porodu). Dožila se ve zdraví na tu dobu požehnaných 81 let . Zemřela v Kamenném Újezdě ve spánku a hodiny se v tu chvíli zastavily.

Václav Krátký (…… 1872 – Kamenný Újezd u Rokycan 1944)

2022, olej na plátně, 50 x 70 cm

Pradědeček autora obrazu ze strany matky. Vlastnil hostinec ve Vískách u Mirošova v západních Čechách. Před 1. sv. válkou se přestěhoval s rodinou do Kamenného Újezdu u Rokycan. V první sv. válce voják CaK RU armády, později ruský legionář ve skupině vojsk vracející se rok přes Sibiř a Japonsko lodí do Evropy. Po návratu domů dělník v kovohutích „Patronka“ v Rokycanech. Měl se ženou Marií devět dětí – Václav (zemřel mladý na úraz v železárnách), Jaroslav (zedník) Marie (služebná u Auerspergů na zámku Zelená hora), Josef (voják z povolání), Růžena (děvečka na statku ve Starém Smolivci, babička autora obrazu), Oldřich (krejčí), Bohuslav (zámečník), a dvojčata (zemřeli po porodu).