Za svůj život jsem viděl skutečně mnoho uměleckých děl v mnoha galeriích a obrazárnách po celém světě. Studoval jsem malířství a historii umění, nepřipadám si mentálně zkostnatělý, ale současné umění, po celém světě nazývané Contemporary art, mně občas připadá spíše jako výsměch umění, nežli umění samo. Myslím si, že za to mohou současní kurátoři uměleckých sbírek, galeristé a samozřejmě i teoretici umění a v neposlední řadě i „odborníci“ influenceři. Vystudovaných teoretiků umění je dnes mnoho. Neupírám jejich vzdělání, ale potřebují práci. Té je ovšem v této oblasti málo, tak se snaží zaujmout. V mnoha případech se dokonce bojí vynést opovržení hodné soudy nad některými uměleckými díly, protože se obávají agresivního napadení autorů, že tomu nerozumí … Navíc dnešní doba je přímo postihnutá honbou za novými uměleckými styly, které jaksi nepřicházejí, tudíž jsou vyhledávány pouze senzace. Ale jak v dnešní době, která je přímo nacpaná neuvěřitelnými informacemi zaujmout, a ještě navíc umělecky? Osobně jsem v současném umění našel dvě cesty – jedna je šokovat nejlépe něčím zcela zvráceným, a druhá je ke svému dílu podat tak hlubokomyslné vysvětlení, že mu nikdo nerozumí ve snaze vytvořit takové císařovy šaty. Nicméně i v současném Contemporary Art se dají najít zajímavé věci, které jsme na našich cestách po světových galeriích našli. Schválně posuďte sami, anihž bych díla hlouběji komentoval, svým názorem: Galleria Nationale D´arte Moderna Řím – Mrtví vyvržení koně grošáci, zavěšení na laně za zadní nohu směrem dolů. Dva objekty, velmi dobře preparátorsky ošetřené (nebyly doprovázeny žádným hnilobným zápachem) jako hlavní solitéty celé jedné galerijní místnosti. V jednom případě se jednalo o koně bez hlavy, a ve druhém případě to byly dva koně zasunuty svými trupy do sebe tak, že to bylo tělo koně se čtyřmi zadními nohami proti sobě. A bylo to opravdu veliké …. Autorkou této umělecké instalace je Berlinde De Bruyckere (1964), belgická současná sochařka. Není úplně bez zajímavosti, že její otec byl řezník, a chodila do katolické školy v Gentu …
Pérez Art Museum Miami USA – Miami je evidentně podobným druhem umění zcela pohlceno. Následujícímu dílu, respektive dílům, byla poskytnuta polovina jednoho patra celé galerie. Jednalo se o plastové čínské figurky nejhorší výrobní provenience sestavené v mnohonásobném množství do tvaru hlediště fotbalového stadionu. Přičemž na ploše stadionu pak jsou sestaveny opět plastové figurky něco jako ve tvaru naší spartakiády. Dílem jsem byl tak konsternován, že jsem si ani nepoznačil jméno autora, škoda, mohl jsem se později podívat, co vlastně studoval …
Jedno z nejlepších děl současného koncepčního umění, které jsem viděl. V podstatě nekonečný kinetický záznam mraveniště, kdy mravenci odnášení do útrob mraveniště malé, kulaté, barevné, aluminiové plíšky, doprovázené nádhernou zvonkovou hudbou. V zatemněné místnosti jsme společně se synem seděli dlouhou dobu a sledovali neuvěřitelnou scenérii, odvíjející se na projekčním plátně. Tento koncept skutečně zůstal v mojí paměti navždy. Jen jsme se synem diskutovali o tom, jak to tvůrce dokázal, a došli jsme z závěru, že plíšky byly namazány cukrovým roztokem, nebo medem, aby si jich mravenci vůbec všimli, natož si tímto odpadem zanášeli mraveniště … The Museum of Modern Art PS1 – MOMA PS1 NY New York – vyhlášené muzeum, galerie současného výtvarného umění určující umělecké trendy dnešní doby, nic lepšího z pohledu současného umění v podstatě neexistuje. Začalo to tím, že v celé galerii jsme byli prakticky sami . Na jedné straně dobře, že jsme nebyli rušeni, na druhé straně jsme rychle pochopili proč …. Vystavená díla zde byla převážně kinetická, promítaná na monitorech, nebo zdech galerie. Na jednom monitoru byl záznam muže s dlouhými vlasy se zcela potetovaným obličejem, jak jazykem oblizuje rotující kotouč cirkulárky na dřevo, a jazykem se přibližuje na milimetry ke kotouči s tisíci otáčkami . Velmi působivé dílo, u kterého jste byli v očekávání, a mohli jej sledovat i hodiny, kdy mu cirkulárka uřízne jazyk i s hlavou ….. Daleko zajímavější byl asijský bojovník s přírodou. Opět vše na projekci – v jedné místnosti měl dřevěný štít a vzdoroval vodopádu, v druhé místnosti lezl na bambus a stále z něj padal, v další se držel za strom v silnému větru, topil se v bahně atd. a tak asi šest místností, spíše hal, boje člověka s přírodními živly a každé jedno dílo již od pohledu bolelo …
